x
Zapomenuté heslo
Největší česko-slovenská byznysová platforma pro podnikatelé a investory
+420 272 650 781 support@montyrich.cz
Členství

Z Havířova na Ibizu. Byznys je hlavně hra, říká Jiří Stabla

Podnikání na konopné vlně

16.05.2017 / Roman Peterka
Původně se vyučil v oboru kuchař-číšník, v kuchyni ale nikdy nepracoval a jako číšník po place také neběhal. Místo toho se věnoval svému velkému koníčku, taneční hudbě, a stal se jedním z předních českých DJ´s. Většinu roku teď žije v ráji taneční hudby, na Ibize, a coby DJ NUFF tu má i svůj pořad v nejvlivnějším tanečním rádiu světa, Ibiza Global Radio. A vedle toho ještě rozjel byznys s konopím.

Sám Jiří Stabla je velkým propagátorem konopí a jeho legalizace. Založil firmu Carun, která vyrábí kosmetické produkty, léčivé masti, doplňky stravy a další produkty, jejichž podstatnou složkou je konopí. Byl tím, kdo v Česku zaregistroval první zdravotnický přípravek z konopí. Postupem času vybudoval kolem Carunu síť konopných lékáren, která se rozrostla i za hranice České republiky, konopnou lékárnu mají i v Anglii nebo v USA. Dnes tak Jiří Stabla z Ibizy řídí poměrně rozsáhlý byznys – navíc byznys, který je neustále vlivem obecného povědomí o konopí jako o droze tak trochu na hraně. „Samozřejmě že pokud zacházíte s konopím, neustále vám úřady házejí klacky pod nohy. Boj s byrokracií trvá, na to je nutné být připraven,“ říká Jiří Stabla alias DJ Nuff.

Co vás přivedlo na učební obor kuchař-číšník?

Částečně to bylo způsobené tím, že v Havířově, odkud jsem, nic moc nebylo. Pokud člověk chtěl jít někam, aby to neměl na praxi chodit někam daleko, měl na výběr automechanika nebo kuchaře. Navíc mě vždycky zajímal zdravý životní styl, protože jsem boxoval a dělal i další sporty a věděl jsem, že i strava je důležitý faktor, který ovlivňuje sportovní výkon. Takže když jsem se rozhodoval, co po základní škole dál, padla volba na kuchaře. Původně jsem chtěl jít na hotelovku, to už bych ale musel celkem daleko dojíždět a to se mi nehodilo (smích). Já ale už v době, kdy jsem vylezl z deváté třídy, jsem čuchl k dýdžejingu, sháněl jsem muziku, vyráběl jsem si s nůžkama z magnetofonových pásek dýdžejské sety. A myslel jsem si, že to zaměření kuchař-číšník bude mít blízko k tomu, co chci opravdu dělat, k tomu baru a budu si moct třeba i při škole udělat praxi jako DJ. Což se povedlo – s jedním majitelem baru jsem se domluvil a celou praxi takhle u něj v baru odehrál.
 
Kuchařině jste se nikdy nevěnoval?
 
Profesně ne, ale v poslední době jsem se k ní vrátil, dělám projekt veganskerecepty.cz, kterým se snažím propagovat veganství a  veganskou stravu. Věřím, že nic v životě není náhoda. To, že jsem si vybral kuchařinu, nebyla náhoda, možná, že kdybych bral ohled na to, co chtěla a kde mě na škole viděla moje mamka, což byl ideálně nějaký gympl, nebyl bych tam, kde jsem dnes. Takhle jsem si mohl dělat, co jsem chtěl, mohl jsem dělat dýdžejing a vedle toho jsem se ještě naučil vařit a roznášet jídlo a pití. Teda, naučil jsem se něco, když už jsem do té školy přišel – já byl tenkrát hrozný darebák (smích). A ten dýdžejing byl důležitý i pro to, kvůli čemu se tu dneska bavíme, pro podnikání s konopnými produkty. Protože celá firma Carun, stejně jako další velké věci, které jsem kdy udělal, vznikla z jedné velké párty – většina lidí v Carunu jsou moji fanoušci, kteří do toho šli se mnou.
 
A jak vzniklo vaše podnikání s konopím?
 
Já se vždycky zajímal o kosmetiku, odmala jsem měl přezdívku Parfém, miloval jsem kosmetiku, pak jsem ji taky prodával pro různé společnosti, zajímal jsem se taky o zdravý životní styl, takže v tom byly i různé doplňky stravy – a tak jsem se naučil hodně o obchodování. Největší školou obchodu pro mě byla spolupráce s Alfredem Tonerem, což byl Němec, pro kterého jsem prodával zdravotní lampy – ty lampy měly barevné spektrum nejblíž přírodnímu dennímu světlu, jedna stála 19 000 korun, pro mě jako pro prodejce z toho bylo nějakých 7–8 tisíc, takže v podstatě to bylo těžké letadlo (smích). Ale dokázal jsem to prodávat, naučil jsem se, jak mluvit s lidmi, Alfred Toner mě to naučil. Pak mi nabízel na starost celou Českou republiku, že už bych nebyl jen prodejce, ale řídil bych celý region, služební telefon, auto, všechno, já měl v té době už ale jiné plány. S kamarádem se nám podařilo získat zakázku pro polské ministerstvo dopravy, týkalo se to autolékárniček, nakonec z toho nic nebylo, ale byli jsme kvůli tomu na nějakém byznys meetingu a s nějakými lidmi, se kterými mě tam seznámil můj dnešní společník Jirka Vlk, jsme si tam šli zakouřit ven marihuanu – já k ní měl vždycky blízký vztah (smích). A tak se bavíme o tom, co kdo děláme, a z kluků vypadlo, že dělají masti z konopí. Moje přítelkyně v té době měla ekzém, kterého se nemohla zbavit a já jim říkám: Hele, jestli to bude fungovat, tak vás dostanu do celého světa. Oni se jen smáli, ale mast mi dali, přítelkyně ji zkusila – a ekzém byl do druhého dne pryč. Tak jsme se přestěhovali do Prahy, v té době jsem zrovna neměl moc peněz, ale v podstatě z nuly, za poslední peníze, co jsem měl, jsme si otevřeli v Krči v obchodním centru stánek a tak začalo moje podnikání s produkty z konopí. V té době jsme ještě neprodávali svoje věci, ale přemaskované produkty od dodavatele. Dnes už si vyrábíme vlastní.
 
Od stánku v Krči k tomu dostat něco do celého světa je dost dlouhá cesta.
 
Já jsem si to chtěl vyzkoušet, vytvořit cestu, která bude fungovat, a pak už ji jen rozvíjet dál. Ten stánek byl jen začátek. Přítelkyni se to taky nezdálo, říkala – stánek v obchoďáku? To je trapný, ne? Ale já v tom problém neviděl. Zná mě spousta lidí v Praze z hraní v klubech, tak teď budu stát na stánku a prodávat konopné produkty. Pak jsme přidali e-shop konopnyshop.cz a pak jsme opustili našeho externího dodavatele, který se k nám zachoval nehezky – změnili složení těch produktů, takže už to nebylo ono, pak nám najednou chtěli zničehonic rapidně zvednout ceny ve chvíli, kdy jsme měli už vyrobené katalogy, se kterými naši prodejci, které už jsme v té době měli, chodili podobně jako Avon lady po domech, už jsme měli objednávky od víc než tisíc lidí… Byla to zoufalá situace. Já se ale nehodlal vzdát. Během 24 hodin jsem našel firmu, která už konopné masti dělala, domluvil jsem se s nimi a nechal si od nich udělat podle naší receptury univerzální mast – a tak vznikl náš první produkt a zároveň vznikl Carun jako značka. Byla to naše nejrychlejší akce – a jejím výsledkem byl náš nejlepší produkt. Stačilo nebát se a poprosit.
 
To jste jim prostě zavolal: Udělejte mi mast?
 
Ne. Zavolal jsem jim s tím, že dělám síť Konopný shop, že jsme rozjeli prodej kosmetiky a potravinových doplňků z konopí a teď to vypadá, že to celé padne, protože nás potopil dodavatel a my už nemáme produkty pro příští objednávky a že oni tyhle věci dokážou vyrábět také a že bychom mohli spojit síly. Oni to dokážou vyrobit, já ne, já zase už vím, jak to prodat lidem. A tak jsme si plácli.
 
Konopí je ale dost kontroverzní surovina. Jak moc bylo tohle podnikání problematické?
 
Hrozně. Ze začátku, když jsme měli ten vzpomínaný stánek, na nás každou chvíli volali policajty – že tam určitě prodáváme drogy. V podstatě se ale pořád pohybujete na hraně legislativy – konopí naráží stále na obrovské nepochopení. Přitom je to léčivá rostlina, navíc absolutně neškodná – konopím se zkrátka nemůžete předávkovat. Ale je to pořád boj. My už jsme ale za těch osm let, co to děláme, odvedli na tomhle poli dost práce, spojené i se zvládáním všech těch byrokratických překážek. Ale bylo to opravdu obtížné – musím říct, že kdybych začal prodávat roztrhaný papír, bylo by to možná jednodušší než začít prodávat před osmi lety produkty z konopí.
 
Jak vypadají dnes vaše prodejní kanály?
 
Začalo to na podobném modelu jako je třeba Avon – máte lidi, kteří to od vás berou a prodávají to dál svým známým a lidem z okolí. Do toho se rozšiřovala síť našich obchodů, konopných lékáren. Původně jsem to vůbec nezamýšlel jako franchisingový koncept, jenže pak se nám podařilo otevřít konopnou lékárnu na Konopišti, získalo to určitou mediální publicitu a už to jelo.
 
Jak se to povedlo?
 
Byla to náhoda. Nějak mě napadlo, že Konopiště podle jména musí mít něco společného s konopím, dívám se na stránky zámku Konopiště a tam byla informace, že nabízejí k pronájmu prostory. Přišlo mi to jako výborná příležitost – otevřít konopnou lékárnu na Konopišti. V té době jsme pořád jeli v tom modelu prodeje ve stánku v obchoďáku, případně na farmářských trzích. Zavolal jsem na Konopiště, s kastelánkou jsme se domluvili, že by to mohlo být fajn, jen nám to musí schválit památkáři… Všechno se podařilo, otevřeli jsme konopnou lékárnu na Konopišti a najednou se ozvala sama od sebe paní z Benešovského deníku, že by si o tom chtěla s námi popovídat – a vznikl z toho článek Konopná lékárna na Konopišti. A najednou se mi začali ozývat lidé, že by chtěli taky konopnou lékárnu. Snažil jsem se jim vysvětlit, že to není franchisingový koncept, ale ten zájem byl veliký a nakonec se začala síť Konopných lékáren rozjíždět jako franchisa.
 
To ale není jediný kanál, přes který se dostávají vaše produkty k lidem.
 
To ne, máme e-shop, máme síť Konopných lékáren, naše produkty jsou k dostání i v normálních lékárnách… Samozřejmě v Konopných lékárnách vám nabídnou mnohem širší sortiment našich produktů. Všechny ty kanály se výborně doplňují a jako celek to skvěle funguje.
 
Jak velká je síť Konopných lékáren?
 
V Praze jich je 14, síť se navíc rozšiřuje i do zahraničí – máme Konopné lékárny na Slovensku, v Polsku, ale také v Anglii, podařilo se nám otevřít Konopnou lékárnu ve Spojených státech. A fungují velice dobře.
 
Podařilo se vám vybudovat fungující a docela velký byznys, který je rozkročený do více zemí, vy sám ale jste pořád hlavně DJ, který většinu roku žije na Ibize. Jak zvládáte uřídit svůj byznys od dýdžejského pultu?
 
Spím jen tři hodiny denně, víc nepotřebuju a navíc jsem neustále online, takže svoje podnikání můžu mít pod kontrolou, ať jsem na jakémkoli místě na světě. Na to dneska stačí chytrý telefon.
 
A jak jde dohromady dýdžejing a podnikání?
 
Skvěle. Díky dýdžejingu poznávám spousty lidí, což se pak v podnikání hodí. Ale pro mě je dýdžejing víc než jen nějaký koníček vedle podnikání. Dýdžejing je můj život, podnikání je jen takový doplněk. Není nad to, když stojíte na pódiu a před sebou máte pár tisíc lidí, kteří tančí s vámi. Je to obrovská energie a zážitek, který kdo nezažil, nepochopí. Tohle je moje opravdová droga.

Pošlete to dál:
Pošlete to dál

Přečtěte si také

Rozhovor s Janem Jeníčkem – předsedou představenstva Raiffeisen stavební spořitelny

Seriál rozhovorů s řediteli pěti největších stavebních spořitelen – díl 3/5

Článek

Rozhovor s Jiřím Plíškem – předsedou představenstva Buřinky

Seriál rozhovorů s řediteli pěti největších stavebních spořitelen – díl 2/5

Článek

Z čísla platební karty vyčtete zajímavé věci. A můžete rychle odhalit i pochybnou transakci

Vychytávka, která potěší nejeden e-shop

Článek

5 největších výzev, kterým čelí každý malý podnik. Jak je zvládnout?

Podnikání není procházka růžovým sadem, zejména v začátku

Článek
Chcete odemknout všechny články? Pořiďte si předplatné
+ výběr knihy v hodnotě 390 Kč jako dárek
Koupit předplatné

Rozhovor s Tomášem Kořínkem – předsedou představenstva ČMSS

Seriál rozhovorů s řediteli pěti největších stavebních spořitelen – díl 1/5

Článek

Strategie k udržení zaměstnanců v době akutního nedostatku pracovní síly

S nezaměstnaností na bodu mrazu se nábor nových lidí mění v otevřenou válku

Článek
Další články z rubriky Podnikání