Investor Brad Feld pozná během 60 sekund, jestli investovat do projektu. Jak?

Rozhodně se zde nebude jednat o jasný návod, jakým způsobem oslníte svého potenciálního investora, aby vám váš projekt zafinancoval. Takhle to určitě nefunguje, ale někdy je dobré se zamyslet i z té druhé strany – jak investoři vnímají vás – kteří jim svá poctivě „vypiplaná dítka“ předkládáte– a podle čeho se vlastně rozhodují.  Brad Feld, velmi úspěšný spoluzakladatel Foundry Group, kapitálového fondu sloužícímu k financování projektů z oboru informačních technologií, internetu a softwarových startupů, si našel způsob, jak se nezbláznit a rychle určit, zda vidí výhru nebo se potýká s nezájmem.

Jeho způsob je trošku drastický, ale funguje mu a rozhodně nejde o žádný univerzální návod, kterým by se řídili všichni investoři, ale ze zkušeností mnoha (i českých investorů) lze jeho slova víceméně potvrdit (i když se určitě najdou i výjimky). Jaké jsou tedy Bradovy finty k rozpoznání opravdového jackpotu?

Brad říká „ne“ vlastně celou dobu. Kdyby měl spočítat, kolikrát vyřkne (a hlavně napíše) toto slovo odmítnutí, bylo by to minimálně desetkrát za den a občas více než padesátkrát denně. Pokud už se rozhodne, že některému projektu nedá šanci, vidí v hlavě „ne“ jasně, jen co klikne „odpovědět na tento email“. Jistě, je to kruté, ale není žádný jiný způsob, jak si vybrat opravdu jen to, co ho jako protřelého investora zaujme a nedá mu spát.

Jedním z jeho cílů je být přístupný každému, kdo ho osloví. Zkrátka mu aspoň to „ne“ odpovědět, protože i pocit, že se někdo tak důležitý vůbec zabýval vaším projektem, je do jisté míry povzbuzující. A Brad jako správný investor rozhodně nechce, abyste v sobě zadusili svůj nápad – chce, abyste ho buď uchopili z jiné strany, nebo se poohlédli po něčem jiném, mnohem efektivnějším nebo zajímavějším, a abyste pokračovali dál. Co když se ve vaší hlavě zrodí další myšlenka, do které bude velmi rád a ochotně investovat?

Dalším jeho cílem je minimalizovat množství času stráveného na projektech, do kterých buď za a) nechtěl a neinvestoval, za b) nebude nikdy investovat a za c) ho nezajímají. Velmi zjednodušeně řečeno: Přeje si být zkrátka přístupný těm, kteří za to stojí. Chce tzv. „optimalizovat svou dostupnost“. Pokud ho někdo neustále bombarduje e-maily s vysvětlením, proč je něčí projekt skvělý a z jakého důvodu by si měl své rozhodnutí ještě promyslet, otráví ho to.

Brad miluje balancování – je velmi šťastný, když je vše v rovnováze, a pokud ho něco z rovnováhy vyvede, je sice pořád šťastný, ale všimne si, že něco najednou není v pořádku. Aby si tuto rovnováhu udržel, naučil se projektům říkat „ne“ za méně než 60 sekund (je zvyklý říct ano pouze 10 projektům ročně, takže pokud ho něco opravdu zaujme, pozná TO). Protože mu přichází spousty e-mailů typu „hledáme peníze“ a „nedáme někdy spolu kávu?“, musí také rozeznávat, jestli mu e-mail přišel od někoho, koho nezná, nebo třeba od známého. Tomu by se drsné „ne“ od kamaráda asi úplně nelíbilo. Každopádně když už mu nějaká taková nabídka od cizího člověka přijde, zajisté jde o finance. Zhruba 10 % času stráveného nad rozhodováním končí u kritérií a), b), c). Pak už následuje jen napsat zdvořilé „ne“, což mu prý trvá tak 30 sekund.

Když ho ale člověk na druhém konci e-mailového spojení zaujme, chce o něm a o projektu vědět víc. To eliminuje další počet zájemců o investice, protože někteří se ani neobtěžují odpovědět (jeden den je Brad v Clevelandu, další den v Bostonu, další týden v Dubaji – opravdu nemá čas čekat věčnost, než se někdo ozve).  Ale u těch, kteří rychle zareagují, lze z jejich odpovědi obvykle rychle zjistit, zda má Brad zájem na nich trávit více času. Pokud neodpoví, pořád se pravděpodobně se svým verdiktem vleze pod 60 sekund.

Ti úspěšnější a pohotovější si pak s Bradem vymění několik e-mailů, zavolají si anebo se rovnou setkají. I tak se ale Brad snaží osobní setkání omezit na půl hodiny. Je přesvědčený, že v případě nezdaru tak nebude ani on, ani zájemce ztrácet mnoho ze svého drahocenného času. A pokud už se rozhodne opravdu investovat, chce si být jistý, že si opravdu rozumíte a máte společnou strategii – pochopení toho, co se dělá, jak se to dělá a společná strategie je podle něho klíčem ke všemu. A i když se vám může jeho styl zdát poněkud „nalajnovaný“, všechno shrne jednou větou: „Pamatujte, že můj cíl je minimalizovat množství času stráveného nad věcmi, o které nemám zájem, a maximalizovat čas, který trávím nad věcmi, na nichž mi záleží – a přitom se snažím být maximálně přístupný.“ A za dvacet let, během kterých se inspiroval například impériem Warrena Buffetta a kdy se naplno věnuje investicím, o tom něco rozhodně ví.