Stresové situace: Jak je zvládat?

Stres může být i mocným nástroje k řízení druhých lidí

Stres. Slovo neoddělitelně spojené s moderní dobou. Konkurence přibývá, nové výzvy a úkoly se valí… není divu, že jsme neustále ve stresu.

Dlouhodobé účinky takového permanentního stresu na lidský organismus přitom nejsou nijak žádoucí – v konečném důsledku si tak zaděláváme na celou řadu zdravotních problémů, které třeba v případě takového infarktu mohou mít fatální následky. Přitom původně byl stres dán lidem do vínku jako užitečný dar – jako mechanismus, který umožňuje v případě ohrožení zmobilizovat všechny síly k boji nebo alespoň dostatečně rychlému útěku. Je to způsob, jakým se organismus „nakopne“ k maximálnímu výkonu i bez pomoci chemických povzbuzovadel.
 

Pravěký mechanismus

Když se začneme cítit v ohrožení, naše hypofíza vysílá do celého organizmu varovné signály, jakési volání o pomoc. Nadledvinky začnou na toto poplašné volání odpovídat zvýšenou produkcí hormonů kortizolu a adrenalinu, které vybuzují organismus k maximální možné fyzické aktivitě a umožňují člověku reagovat rychleji na vnější podněty.
 
Zrychluje se srdeční činnost i dýchání, zvyšuje se krevní tlak i množství krevního cukru, dochází k přerozdělení krve, která je směřována z největší části do svalů jako příprava na boj či útěku. Hormony ovlivňují vzestup dalších látek v krvi. Srdce divoce buší, svaly se napínají.
 
Jde o automatickou odpověď organismu na pocit ohrožení, která je v nás hluboce zakódována ještě z dob, kdy naši o mnoho chlupatější předkové slezli ze stromů. Tento mechanismus přetrval po dlouhá tisíciletí beze změn až do moderní doby. Problém je, že způsob života lidí se mezitím poněkud změnil. A tak to, co pračlověku pomáhalo utíkat dost rychle na to, aby se protentokrát nestal něčí večeří, člověku současnému spíš zadělává na žaludeční vředy.
 

Mobilizace bez užitku

Důvody, proč se cítíme jako jedinci ohroženi a tím pádem se v nás rozjíždí stresová reakce, se od pravěku poněkud změnily. Nebezpečí v podobě přímého fyzického ohrožení je v životě běžného obyvatele rozvinuté země podstatně méně – zatímco pračlověk bojoval každý den o holý život, protože ho každou chvíli mohlo něco sežrat, dnešní člověk (alespoň z našich zeměpisných šířek) čelí takovým rizikům spíše výjimečně (když se stane obětí násilného trestného činu).
 
Podnětem automatické stresové reakce tak v dnešní době ovšem může být i jen potenciální nebezpečí způsobené slovní urážkou, konfliktem doma nebo na pracovišti. I tyto podněty v nás vyvolají poplach, který uvede organismu do stavu nejvyšší pohotovosti. Problém je, že v drtivé většině stresových situací, do kterých se dnešní člověk dostává, nelze tuto bojovou pohotovost využít. Časy se totiž poněkud změnily a přímočará pravěká volba pro stav nouze – bojovat nebo utéct – už není dostačující. Nebo v konečném důsledku je, boj i útěk ale probíhá spíše v přeneseném smyslu.
 
Svaly jsou připraveny k boji, srdce divoce buší, krví koluje koncentrovaný adrenalin, zmlátit odběratele, který se vás zrovna snaží při obchodním jednání donutit snížit ceny, by ale bylo krajně nevhodné. V těle tak vzniká rozpor mezi přípravou organismu k boji a skutečnou potřebou nebo spíše nepotřebou tento mechanismus ke skutečnému boji využít.
 

Neviditelný zabiják

Ve stresových situacích, kdy nejde o život, ale o jiné hodnoty (společenské postavení, čest, společenský status aj.) nemůžeme využít nic z toho, na co nás připravuje nespecifická stresová reakce. Dostaneme-li se do podobných situací, nemůžeme konflikt řešit ani útokem ani útěkem. Všechny fyziologické reakce vyzní naprázdno. Všechna ta pracně zmobilizovaná energie přijde vniveč, srdce se musí zase uklidnit, adrenalin z krve vyplavit, tělo musí obnovit hormonální rovnováhu a zuřivý pračlověk máchající kyjem musí zase zaplout do hlubin nevědomí, aniž by tím kyjem někoho praštil.
 
Jak se takové neventilované stresy postupně sčítají, začnou se projevovat škodlivé účinky stresu na tělo i psychiku. Je prokázán vliv stresu na vznik a zhoršování vysokého krevního tlaku, na zvýšení pravděpodobnosti vzniku infarktu myokardu, na vývoj aterosklerózy a na onemocnění končetinových cév. Stres se též podílí na vzniku vředové choroby, na vyvolání cukrovky u osob s dispozicí, na poruchách zažívání, ale i na vzniku nádorů. Pokud dochází k chronické nadprůměrné produkci stresových hormonů, narušuje se naše schopnost koncentrace, zhoršuje se paměť a současně dochází k oslabení imunitního systému.
 
Narušený imunitní systém se může projevit vznikem degenerativních onemocnění současné doby (onemocnění svalové a kosterní soustavy, poruchy krvetvorby, chronická únavy, onemocnění lymfatického systému). Zdravotní problémy vyvolané stresem se mohou projevit i sebevražednými sklony. Během stresu je ve zvýšené míře vyplaven do krve hormon kortizol, který snižuje účinek inzulinu na buňky. Trvale zvýšené hodnoty tělo vnímá jako inzulínový nedostatek. Inzulínové buňky tak produkují stále větší množství inzulinu, tím stoupá hladina krevního cukru, a zvyšuje se tak riziko cukrovky.
 

Neodstraňovat, ale ovládnout

Na druhé straně určitou míru napětí (a tím i určitou dávku stresu) organismus potřebuje. Život v jakémsi „ráji“, kde by se podařilo eliminovat veškeré stresové podněty, by nás zahubil nebo přinejmenším přivedl do blázince ještě dříve, než všechen ten stres a shon moderní doby.
 
Slabší stresové podněty jsou dokonce organismu zdravotně prospěšné, protože způsobují, zdravou tonizaci organismu a umožňují tak zvyšovat jeho odolnost a výkonnost – např. při sportovních výkonech. V první fázi působení stresu pociťuje řada lidí toto napětí jako radostně prožívanou situaci, jako výzvu k akci. Problém je, když toto příjemné „nabuzující“ napětí přeroste v tlak, který naopak člověka zcela paralyzuje. Proto nejde o to, vyloučit stres ze svého života, ale ovládnout ho a snížit na „zdravou“ míru. Ta je ale velice individuální měrnou jednotkou.
 
Předcházet zdravotním problémům vyvolaným nevyužitým potenciálem zmobilizovaným v průběhu stresové reakce lze dostatkem pohybového vyžití. Pokud už nemůžeme dát se svaly napumpovanými krví plnou adrenalinu někomu pořádně do zubů (nebo od něj rychle utéct), je dobré si najít v závislosti na svých osobních preferencích společensky přijatelný ventil v podobě nějaké fyzické aktivity – někdo chodí běhat, někdo na squash a někomu udělá stejnou službu víkend strávený zvelebováním chalupy.
 
Výzkumy prokazují, že fyzická aktivita stimuluje vylučování noradrenalinu, enkefalinu a endorfinů, které napomáhají pozitivnímu přeladění organismu při cvičení a po něm. Při pohybu je též spotřebováván adrenalin, který jinak vyčerpává energii a snižuje efektivnost práce srdce. To všechno pomáhá organismu vyrovnat se s napětím.
 

Stres jako nástroj manažera

Umění ovládnout svůj vlastní stres ale není to jediné, co by měl správný manažer se stresem umět. Stres totiž může být mocným nástrojem v řízení druhých lidí. Manažer s ním ale musí zacházet opatrně, jako se vzácným kořením. Slavný americký manažer Jack Welch, jeden z nejrespektovanějších byznysmenů druhé poloviny 20. století, říkal: „Člověk musí mít rád lidi, ale čas od času je musí pořádně kopnout do zadku.“ A přesně o to jde při systémovém řízení stresové zátěže zaměstnanců.
 
Stres dokáže živý organizmus vybudit k maximálnímu výkonu, je ale potřeba ho střídat s uvolněním, jinak ho může spíš paralyzovat. Proto je nutné řídit stresové zatížení na pracovišti systematicky – nepřetěžovat zaměstnance permanentním stresem a zároveň je nenechat upadnout do letargie v důsledku přílišného poklidu.
 
Se snahou „nakopnout lidi do zadku“ se to ale nesmí přehánět. Aby se namísto „pygamalion efektu“ nedostavil „golem efekt“. Pygmalion efekt znamená, že stanovený cíl pro řízený tým by měl být přiměřeně náročný tak, aby vyzýval a motivoval. Jeho dosažení posiluje jednotlivce i tým. Golem efekt znamená, že cíl či úkol pro tým je nereálný a nesplnitelný. Místo aktivizace se tak dostavuje demotivace, což může v konečném důsledku zcela rozložit akceschopnost týmu.

Podobné články

The Property Brothers: dvojčata, co si vydělané miliony dělí napůl
Podnikání

The Property Brothers: dvojčata, co si vydělané miliony dělí napůl

Redakce magazínu MontyRich - 12.10.2018

Pokud byste se ve svém okolí zeptali některého ze sedmiletých dětí, co je momentálně jejich největší zábavou, asi by vám řekly, že si hrají s…

7 fatálních chyb, které mohou likvidovat váš byznys
Podnikání

7 fatálních chyb, které mohou likvidovat váš byznys

Redakce magazínu MontyRich - 11.10.2018

Jedním z klíčů k dosažení velikosti ve světě podnikání je myslet jako vítěz, to ví každý úspěšný podnikatel. Vytvořit ze sebe namotivovaného jedince…

Recenze: Od nuly k jedničce
Podnikání

Recenze: Od nuly k jedničce

Milan Charvát - 11.10.2018

Teď asi zklamu všechny čtenáře lačnící po motivaci a návodu, jak se z absolutního outsidera stát hvězdou ve všem možném. Peter Thiel je úspěšný…

Rozhovor s Michaelem Pupalou – generálním ředitelem Wüstenrotu
Podnikání

Rozhovor s Michaelem Pupalou – generálním ředitelem Wüstenrotu

Redakce magazínu MontyRich - 10.10.2018

Třetí díl našeho seriálu rozhovorů s vrcholnými představiteli největších českých stavebních spořitelen. Tentokrát jsme hovořili s Michaelem Pupalou,…

AFTER SALE jako cesta k vyšším ziskům. Jak na to?
Podnikání

AFTER SALE jako cesta k vyšším ziskům. Jak na to?

Redakce magazínu MontyRich - 04.10.2018

V dnešním náročném světě obchodu a podnikání je dovednost obstát čím dál tím složitější. Chceme-li být úspěšní, musíme být neustále o krok napřed…

Investor Brad Feld pozná během 60 sekund, jestli investovat do projektu. Jak?
Podnikání

Investor Brad Feld pozná během 60 sekund, jestli investovat do projektu. Jak?

Redakce magazínu MontyRich - 03.10.2018

Během šedesáti sekund se může stát mnoho věcí a jedna minuta života stačí, aby jedno rozhodnutí změnilo váš život – osobní, pracovní, zdravotní.…

Newsletter

Chcete kvalitní informace ze světa byznysu?

Přidejte se k 7 tisícům investorů, podnikatelů či obchodniků a začněte odebírat náš newsletter.

Červen 2018
+ PDF magazínu MontyRich
jako dárek
Souhlasím se zásadami ochrany osobních údajů
Neodesíláme žádny spam