x
Zapomenuté heslo
Předplatné

Do českých regálů hlavně české potraviny?

29.01.2014 / Milan Charvát
Bojovnice proti genderovým předsudkům se již dlouho snaží prosadit kvóty pro ženy ve vrcholné politice – slibují si od nich vyšší zastoupení žen ve vládě i zákonodárném sboru. Na úrovni Evropské unie se už objevila dokonce směrnice nařizující povinné procento žen v dozorčích radách firem kótovaných na burze. Česko možná brzy přispěje svou trochou do mlýna kvót – i když ze zcela jiného ranku.



„Brzy již ministr zemědělství“ Marian Jurečka se nechal slyšet, že by mu nebylo proti mysli zavést v regálech českých obchodů cosi jako kvóty na české potraviny. Alespoň tak o tom informovala média. Teď bere „zpátečku“ s tím, že o kvótách nepřemýšlel, jen o větší podpoře českých potravin. Jenže – co to vlastně chce podporovat?
 
Co je české, to je hezké – dalo by se říct. Nakonec - lidé se začali, možná i pod vlivem různých televizních pořadů a módní vlny farmářských trhů, více zajímat o to, co jedí a taky o to, odkud to k nim doputovalo a v jakých podmínkách to bylo vypěstováno. Každý dnes ví, že čínský česnek za nic nestojí, nejlepší je ten český, polské potraviny jsou zlo, nejlepší jsou ty domácí, a když kuřata, tak jedině ta z Vodňan...

Řetězce, pod heslem náš zákazník, náš pán, na toto volání slyší a snaží se ho naplnit. Snaha nutit zákonem obchody k preferenci českých potravin tak může v současné situaci připomínat nošení dříví do lesa. Navíc – pokud má mít podobný zákon smysl, bylo by nutné nejprve definovat, co dnes znamená pojem „česká potravina“, popřípadě „tuzemský dodavatel“. Ono to totiž, ač to na první pohled nevypadá, není vůbec jednoduché.

Není Čech jako Čech

S českými potravinami je to dnes podobné jako s českými auty. Globalizace poněkud zamíchala pojmy „domácí“ a „zahraniční“. Škodovku sice vnímá většina z nás jako českou značku, ve skutečnosti už dávno jde spíš o auto německé (ale vyráběné v Česku). Alespoň ale kdysi skutečně bývala ryze českou značkou – a i po přechodu pod křídla německého koncernu Volkswagen zůstala „doma“ nejen jejich výroba, ale i vývoj.

Z tohoto pohledu je poněkud legrační, když se marketingoví mágové korejské značky Hyundai snaží přesvědčit Čechy, že i toto je české auto – a mají vlastně pravdu, protože v Česku prodávané Hyundaie sjíždí z montážní linky v Nošovicích. Tak je Hyundai české auto nebo není?

Podobné je to s českými potravinami. Jsou tradiční české tavené sýry Želetava stále českou potravinou, když jsou sice stále vyráběné v Želetavě, ale závod na jejich výrobu dnes patří francouzské společnosti Fromageries Bel (prostřednictvím „domácí“ filiálky Bel Sýry Česko). Tady jde ale stále alespoň o výrobek skutečně vyrobený v Česku, nejspíš i z v Česku nadojeného a zpracovaného mléka.



Jako zemi původu mohou mít ale uvedenu Českou republiku i potraviny vyrobené téměř komplet z „dovozových“ surovin – třeba Staročeský salám vyrobený převážně z masa, které přicestovalo ze zahraničí - z Německa, Rakouska a Španělska. Označení „CZ“ skvící se na etiketě salámu ale salám nese plným právem – alespoň z pohledu paragrafů. Nákupem takového „staročeského“ salámu tak zákazník nijak nepodpoří české zemědělce v jejich těžkém úsilí – i když si to možná myslí.

A ani tady dělící linie mezi „českým“ a „cizím“ ještě nezačíná. Jako česká potravina z hlediska označení „země původu“ nebo „vyrobeno v“ může být označena nejen ta, která byla – byť z importované suroviny – v České republice vyrobena, ale i ta, která byla prakticky celá vyrobena v zahraničí a tady pouze po dovezení ze země výroby ve zdejší české pobočce zabalena.

Tak chutná Klasa

Definovat „českou potravinu“ zatím moc nepomohlo ani ministerstvo zemědělství, jehož budoucí (a brzy již „současný“) ministr z KDU-ČSL by tak rád podpořil zákonem větší výskyt českých potravin v regálech.



To sice uděluje značku kvality Klasa, které se tak trochu tváří (a snaží se tak tvářit i ministerstvo zemědělství) jako ocenění pro ty nejlepší české potraviny – ve skutečnosti ale nijak český původ výrobku nezaručuje, ani nezkoumá.

Hlavním kritériem je, že oceněné výrobky mají prokázat „výjimečné kvalitativní charakteristiky minimálně v jednom znaku, které zvyšují jeho přidanou hodnotu a zaručují jeho jedinečnost ve vztahu k výrobkům běžně dostupným na trhu“. Je tedy (nebo by alespoň teoreticky mělo být) udělováno výrobkům kvalitativně převyšujícím běžný standard na trhu, rozhodně ale ne jen těm, které jsou „české“ (v pravidlech je pouze to, že výrobek musí mít na obalu jasně uvedenou zemi původu).

Značku tak nese i mražená zelenina Mochovská směs, která sice patří k „tradičním českým“ značkám, ale už dávno patří zahraničním vlastníkům a její výroba se už dávno přesunula do Rakouska, odkud se dováží do mrazáků českých prodejen.

Za vším hledej Babiše?

Skoroministr zemědělství Jurečka nebude sedět ve vládě za ANO, je z KDU-ČSL. Z jeho snahy o legislativní podporu českých potravin by ale mohl ocenit právě zejména předseda ANO a skoroministr financí (a již dávno miliardář) Andrej Babiš.



Pokud by se skutečně podařilo nastavit nějakou striktní definici toho, co je „česká potravina“ a uzákonily se povinné kvóty pro výskyt takových potravin v regálech velkoprodejen, mohl by si mnout ruce. Jeho obří koncern Agrofert (kvůli zákonu o střetu zájmů si sice dal výpověď z místa generálního ředitele, zatím je ale stále podle obchodního rejstříku předsedou představenstva, a coby jediný akcionář je a do budoucna zůstane 100% vlastníkem firmy) je ◦největší skupinou v českém a slovenském zemědělství a potravinářství.

Možná je to kouzlo nechtěného a budoucímu ministru zemědělství Juračkovi při přemýšlení o kvótách na české potraviny možná slovo Agrofert ani na chvilinku na mysl nepřišlo. Andrej Babiš si však už jako podnikatel dokázal úspěšně upravit legislativu v oblastech, kde to mohlo mít vliv na jeho podnikání, k obrazu svému – jako když v roce 2010 pomohl prolobbovat novelu Zákona o ochraně ovzduší, která v souladu s tendencemi v celé EU zvýšila povinný podíl biopaliv v benzínu a naftě (což pro velkopěstitele řepky Babiše byla mana z nebes).

Nový zákon – starosti pro obchodníky

Nový ministr zemědělství ještě nastoupit nestačil, ten stávající ale už stačil obchodníkům nadělat vrásky s něčím, co by se dalo vnímat jako předstupeň k Juračkovým kvótám pro české potraviny v regálech prodejen.

Ministerstvo zemědělství ještě za premiérování Petra Nečase připravilo velkou novelu zákona o potravinách, která mimo jiné zavádí povinnost pro hyper- a supermarkety deklarovat, odkud pochází jejich zboží. „Nečasova vláda“ návrh novely schválila a poslala v květnu loňského roku do Sněmovny. Pak ale přišla „aféra Nagygate“, pád vlády, rozpuštění Sněmovny a předčasné volby a novela se už nestihla projednat.

Jenže pak prezident Zeman sestavil vládu novou, tzv. Rusnokovu, a nový ministr zemědělství Miroslav Toman návrh svých předchůdců oprášil, protlačil přes kolegy ministry a vládní návrh novely zákona o potravinách opět doputoval do Sněmovny. Teď už do té nové, vzešlé z řádných voleb. Je tak možné, že projde – ještě dřív, než ministr Jurečka, který vystřídá Tomana, začne dávat jasné kontury svému nápadu na podporu českých potravin.

Obchodníky sdružené ve Svazu obchodu a cestovního ruchu docela děsí. Třeba nápadem uzákonit, aby obchodníci při pultovém prodeji nebalených potravin museli značit podíl hlavní složky výrobku a jméno výrobce. A pak také požadavek, aby obchodní řetězce s tržbami přesahujícími pět miliard korun ročně byly povinny informovat u vstupu do prodejen údaj o pěti hlavních zemích, ze kterých pochází zboží v jejich nabídce. Ten Svaz obchodu a cestovního ruchu rezolutně odmítá.

„Ustanovení, kde obchodníci s obratem nad 5 mld. musí vyvěšovat a hlásit 5 zemí, ze kterých jsou jejich dodavatelé, je v podstatě protiústavní. Nutí provozovatele maloobchodních prodejen, aby prozrazovali svá obchodní tajemství, kam patří i nákupní zdroje. Je evidentní, že jde o účelové opatření,“ říká prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Zdeněk Juračka.

„Navíc povinnost uvádět zemi původu není pro všechny výrobky stanovena. Není tedy objektivní možnost ji ani zjistit. Navíc v důvodové zprávě k návrhu zákona se objevuje naprosto nesmyslné odůvodnění, že tato informace přispěje ke zdraví občanů,“ dodává.
Pošlete to dál:
Pošlete to dál

Přečtěte si také

Peníze v chmelovém moku aneb Jak se stát pivovarníkem (1.)

Minipivovar jako podnikatelská příležitost

Článek

Elektromobil ve většině domácností? Tak za dvacet let, říká šéf skupiny EFG

O udržitelných zdrojích energie

Článek

Hon na zákazníka: Najdi svou cílovku a dej jí správnou cenu

Cena, cílovka a volba

Článek

V srdci Evropy roste potenciál pro další Facebook nebo Teslu, tvrdí organizátoři největší startupové akce u nás

Šance pro Česko

Článek
Chcete odemknout všechny články? Pořiďte si předplatné
+ výběr knihy v hodnotě 890 Kč jako dárek
Koupit předplatné

Proč je Alza boží firma?

Eshopista se blíží

Článek

Trápí vás nedostatek zaměstnanců? Víme, jak na nábor v zahraničí

Online HR není vždy řešením

Článek
Další články z rubriky Podnikání