Pamatujete si ještě na svůj první den v práci? Tehdy jste si určitě ještě nemuseli několikrát posouvat budík. Pravděpodobně jste z postele vyskočili s prvním zazvoněním.
A pak (o několik let později) se to všechno změnilo. Jakoby se veškeré nadšení, které dřív prýštilo z každé vaší buňky, najednou vypařilo a vy se probudili do jednoho z TĚCH pondělků – šedivých, nervózních a šíleně dlouhých. Každá drobnost jakoby ze dne na den nabyla na objemu a stala se neřešitelným problémem číslo jedna.
Nemusíme být vědci, abychom poznali, že hlavní problém toho, proč už svou práci nemáme rádi, je ryze psychologický. Máme totiž v hlavě zakódováno, že jsme tím, co děláme. Pokud proto náhle vnímáme, že je naše náplň práce nesmysluplná, protože ji nikdo neocení, ztrácíme motivaci se snažit dál. A celý koloběh s názvem nesnáším-pondělní-rána do sebe „krásně“ zapadne.
Tady je proto malý návod na to, jak s tím bojovat, abyste si znovu oblíbili ranní vstávání do práce:
Zkuste zpomalit
Pokud na vás dolehla tíživá ruka „vyhoření“, nemusíte hned podávat výpověď. Dobrým začátkem změny je i delší volno. Dá vám to čas zamyslet se nad svým vlastním životem, aniž byste se museli stresovat z tlaku, který je na vás často vyvíjen v práci. Jednoduše si pro sebe vytvořte čas na přemýšlení. A pokud není dovolená v nabídce, dobře vám poslouží i sobotní ráno nad šálkem horkého kakaa (na světě totiž neexistuje nic, co by nevyřešila čokoláda). Pokud už si ani nevzpomínáte, kdy naposledy jste byli v práci šťastní, a tak nějak vlastně ani nemůžete přijít na to, proč – popřemýšlejte o tom, co byste ve svém životě dělat nechtěli. Bývá totiž často jednodušší přiznat si, co nám vadí, než najít to, co se nám líbí. Nejspíš za to může síla našeho emočního prožitku, ale kdo ví.
Zamyslete se nad vlastním postojem
Jediný článek ve vesmíru, se kterým můžete nějak pohnout, jste vy sami… Proto zapracujte na svém postoji. Lidé, kteří vás obklopují, totiž fungují jako vaše vlastní zrcadlo. Pokud tedy chcete, aby se na vás okolí více usmívalo, zkuste povytáhnout koutky úst alespoň o kousek výš pokaždé, když s někým prohodíte pár slov. Pokud chcete, aby ostatní projevili uznání za vaši práci, najděte si čas na malý (milý) feedback i vy. Nejčastějším důvodem, proč býváme v práci nespokojení, totiž úzce souvisí právě se vztahy s kolegy.
Pracujte se svými povinnostmi kreativně
Ne každá náplň práce je vždycky lahůdka – občas se v práci objeví i nějaké to „nutné zlo“, bez kterého by to ale nejspíš ani nešlo (třeba účetnictví). I tak si ale zkuste vždycky vyhradit v kalendáři místo pro to, co milujete. Každý máme to svoje – někdo rád vyhledává informace o technologických vychytávkách, jiný zase miluje kreslení výkresů a další zase rád píše poznámky na tabuli… Ať tak či tak, vždy je dobré mít něco hmatatelného, k čemu se můžete ve chvílích „nouze“ upínat. A pokud to nepomůže, vždycky můžete zapracovat na delegaci svých povinností a některou z těch, které vás trápí, jednoduše hodit na „hrb“ ambicióznímu mladému kolegovi. Vám to ušetří spoustu času a nervů a pro něj to bude užitečná praxe do života.
Řekněte si o to, co chcete
Je až zarážející, kolik lidí předpokládá, že jejich zaměstnavatel ví, co chtějí – a jenom je ignoruje. Ve skutečnosti je každý z nás pohroužený do svého vlastního malého světa a proto je pro nás těžké na první (někdy i na ten druhý) pohled odhadnout, co od nás druzí očekávají. Proč tedy čekat až na poslední den v práci…? Pokud něco chcete, řekněte si o to. Zdvořile, ale sebevědomě. Alespoň si nebudete v hlavě vytvářet domněnky a podivné scénáře o tom, proč vám šéf nechce přidat nebo proč vám třeba zrovna dneska sebral váš oblíbený hrnek na kávu… I takové drobnosti totiž časem mohou přerůst v problém, který se ovšem často odehrává jen a pouze ve vaší hlavě.
Odstraňte „bolestivý“ stereotyp
Zkuste změnit zdánlivé maličkosti – ať už se rozhodnete pro jiný sestřih vlasů, barvu kancelářských sponek, nábytek, barvu zdí, každodenní trasu, kterou jdete do práce nebo rovnou celou kancelář… Může to znít hloupě, ale po letech strávených v obklopení stále těch stejných věcí, není divu, že vám vaše práce začíná lézt na nervy. Rutina je něco, co nás po delší době pomalinku užírá zevnitř. A my si toho vlastně z počátku nemusíme vůbec všimnout. Začíná to totiž nenápadně – býváme ospalí, málomluvní, bez nálady… Až úplně zapomeneme na to, jak skvělé je pohroužit se do dané činnosti a naprosto ztratit pojem o čase. Takhle se totiž pozná, že něco děláte se zápalem a láskou.
Zkuste se dívat ve větším měřítku na to, co dělá společnost, ve které pracujete a možná si vzpomenete, proč jste vlastně zrovna na tuto nabídku práce kdysi kývli.
