Sekce: Podnikání

Alice Žertová: Nemohla jsem najít člověka na úklid, tak jsem rozjela úklidovou firmu“

Z lékařky šéfovou uklízeček
Datum: 12. 08. 2016 09.00 / Autor: Roman Peterka
Vystudovala medicínu a pár let pracovala jako lékařka. Nakonec ji ale osud zavál úplně jiným směrem. Namísto léčení nemocných se zabývá úklidem. Přesněji: Řídí svou úklidovou firmu.
Sama si uvědomuje, že to není zrovna „sexy“ obor podnikání. „Úklidový obor je stále vnímaný jako cosi podřadného. Přitom neprávem. Jde o velice důležitý obor, bez kterého se nikde neobejdou. Uklízet se zkrátka musí všude,“ vysvětluje energická žena, která letos stála u zrodu nové profesní asociace pro všechny, kdo se živí úklidem – Unie úklidu – a stala se její předsedkyní. „Ráda bych změnila vnímání úklidového oboru. Lidé nejsou hrdí na to, když v tomto oboru pracují, protože veřejnost považuje tento obor za cosi podřadného – a myslím si, že je to velká chyba. Protože úklid je činnost, která je potřebná všude, ovlivňuje to, v jakém prostředí žijeme,“ vysvětluje.
 
Původní profesí jste interní lékařka. Jak se z lékařky stane majitelka úklidové firmy?
 

To je delší příběh. Poté, co jsem vystudovala medicínu, jsem nastoupila do kolínské nemocnice jako lékařka na interním oddělení. Pracovala jsem tam asi tři roky, pak jsem se ale rozhodla změnit povolání. Šlo spíš o zdravotní důvody než o hledání výnosnější práce – snažili jsme se s manželem o dítě a nějak se to v důsledku stresu, který se s lékařským povoláním pojí, nedařilo. Pár let po změně místa jsem konečně otěhotněla, odešla jsem na mateřskou a stala se ze mě selka. Manželova rodina má po několik generací dlouhou tradici ovocnářství, takže jsme začali budovat naši vlastní ovocnářskou farmu. Jenže ovocnářství není ani trochu jednoduché podnikání, přišly různé komplikace a my jsme zjistili, že bychom potřebovali k tomu mít ještě něco méně složitého, stabilnějšího, co by přinášelo výdělek v průběhu celého roku. Ovocnářství je obrovsky složité a finančně náročné – když máte dobře proinvestovaný sad, začne vám plodit až nejdříve po třech letech a ty investice na začátku jsou obrovské. Pak, když už konečně začne sad plodit, stačí, aby přišly kroupy a zničily vám úrodu – jako se několikrát po sobě stalo nám. A máte obrovský problém. Neustále bojujete s cashflow. Takže jakákoli služba, která nevyžaduje tak vysoké vstupní náklady a není tak závislá na sezónnosti, pro nás představovala možnost, jak tyto nevýhody vyrovnávat.
 
A proč vás napadl zrovna úklid?
 
Shodou okolností jsme v době, kdy jsme se zabývali těmito úvahami, potřebovali vyřešit vlastní potřebu úklidu a nemohli jsme na trhu najít kvalitní úklidové služby. A tehdy jsme si řekli, že by právě v tomto segmentu trhu mohl být prostor pro naše další podnikání. Navíc nám tehdy také připadalo, že na tom nemůže být nic složitého – každý přece umí uklízet. A rozjeli jsme úklidovou firmu. Že to není ani trochu jednoduché podnikání, ač se na začátku zdálo, že to bude možná jednodušší než ovocnářství, vím už sama dobře také. (smích) Ale naštěstí jsem to na začátku nevěděla, protože začátečnické nadšení je na počátku každého podnikání vždycky nezbytné, aby člověk překonal prvotní překážky a neúspěchy.
 
Jak funguje společné manželské podnikání? Nenarážíte na sebe s manželem v byznysu?
 
Samozřejmě, že tohle riziko při společném podnikání hrozí, nám se ho ale podařilo eliminovat. Postupem času jsme si rozdělili kompetence, protože každý máme trochu odlišný styl řízení, manžel je hodně direktivní, já méně, tak abychom na sebe nenaráželi, rozdělili jsme si „hřiště“ – manžel se stará o jablka, jahody a hrušky a správu našich nemovitostí na Kolínsku, já mám na starosti naše podnikání v oblasti úklidu. A docela dobře nám to funguje (smích).
 
Při rozjezdu podnikání je vždycky nejtěžší sehnat první zákazníky. Jak jste sháněli zakázky?
 
Když jsme začínali, nechali jsme vytisknout letáky a nechali je roznést do schránek, na jejich základě se nám podařilo získat první klientelu. Pak jsme nastavili víceméně klasický marketingový postup, že jsme obvolávali a obesílali různé potenciální zákazníky.
 
A jak to funguje dnes?
 
Naše prostředky na reklamu jsou samozřejmě omezené, proto se snažíme ho nasměrovat tam, kde cítíme, že oslovujeme potenciální zákaznickou základnu, než se snažit oslovit širokou masu, aby se nám pak přihlásil někdo, kdo stojí o naši službu. Velká část propagace se dnes odehrává na internetu. Samozřejmě využíváme PPC kampaně, možnosti SEO optimalizace a další prostředky na internetu, jako reklamní bannery. Ale pořád využíváme i tištěné letáky – je to zvláštní, ale stále fungují, byť třeba někdy s dlouhým zpožděním. Stalo se nám, že se nám ozvala paní s tím, že by chtěla od nás uklízet na základě letáku, který se k ní dostal už před třemi lety. Samozřejmě nejlepší reklamou je spokojený zákazník – nějakou dobu ale trvá, než tahle reklama přinese svoje ovoce. A pro začínající firmu je tím nejtěžším přesvědčit první zákazníky, aby to s nimi zkusili – a mohli je pak třeba i doporučovat v případě spokojenosti dál.
 
Vaše úklidová firma 111Uklid.cz už na trhu nějakou dobu funguje a našla si tu své místo. Úklidových firem je ale celá řada, prostředí je vysoce konkurenční, navíc se v tomto oboru konkuruje hlavně cenou. Je podle vás na českém trhu stále místo i pro nové úklidové firmy? Je dobrý nápad zkusit začít podnikat tak, že založím úklidovou firmu?
 
Určitě je pořád místo na trhu pro nové subjekty. Je to vyspělý a poučený trh – konkurenční, jako řada jiných segmentů trhu. Určitě se na něm ale stále dá najít nějaká volná nika nebo specifická služba, kterou je možné zákazníkům s úspěchem nabídnout. Uspět v podnikání není nic jednoduchého – to ale neplatí jen pro úklid. Dnes už není, řekla bych, žádný obor podnikání jednoduchý. U všeho musíte mít nějakou průpravu a znalosti.
 
Snažila jste se nějak vzdělávat v oblasti úklidového podnikání, nebo jste se učila pouze praxí, za pochodu?
 
Určitě jsem se snažila si co nejvíce o úklidovém oboru zjistit, protože každé povolání vyžaduje určité vzdělávání – a ač se to může zdát divné, ani úklidový obor není výjimka. Navíc jsem člověk, který se rád dozvídá nové věci, rád se vzdělává. Stejně jako jsem se ještě před startem úklidového podnikání snažila zlepšit své manažerské znalosti a dovednosti studiem MBA, jsem absolvovala také kurzy na British Institute of Cleaning Science. Není to tak úplně skutečná „úklidová škola“, byť by k tomu název mohl svádět, spíš jde o profesní organizaci, podobnou té, jakou by chtěla být Unie úklidu ČR. Jde o organizaci, jež sdružuje úklidové firmy ve Velké Británii a poskytuje jim vzdělávací servis.
 
Proč jste si nechala udělat certifikáty prakticky na všechny úklidové činnosti? Předpokládám, že ve firmě řídíte ostatní a staráte se o to, aby fungoval byznys, a sama neběháte někde na place u klienta za podlahovým strojem nebo extraktorem?
 
To je pravda, ale jsem toho názoru, že je důležité poznat tu práci na vlastní kůži, dobře si ji osahat. Člověk pak ví, jak moc se může rozčilovat, když něco nedopadlo podle představ. A co ti lidé, kteří pro vás pracují, mají možnost reálně zvládnout a co ne. Za všechny znalosti v oblasti úklidu, které jsem tímto způsobem nabrala, jsem moc ráda a ráda bych je šířila nejen ve své firmě, ale i dál. Vzdělávání úklidových pracovníků je tu stále věc, na které je potřeba hodně zapracovat. Nejsou to složité věci, většina lidí se je dokáže snadno naučit – ale je potřeba, aby se je naučili, aby prošli nějakým výcvikem, než se pustí do uklízení u zákazníků.
 
Je opravdu nutné mít k úklidu specifické znalosti?
 
Samozřejmě. I uklízet se člověk musí naučit. Není to tak, že každý doma někdy uklízel, takže tím pádem jde o činnost, kterou zvládá každý, aniž by se musel něco učit. I úklid má svá pravidla, pokud má být skutečně efektivní, navíc v moderních budovách lze narazit na celou řadu specifických materiálů, které vyžadují skutečně odborné ošetření. Nemluvím teď o katastrofických scénářích, kdy někdo použije nevhodný čisticí prostředek a zničí tak barvu čištěného povrchu. Ale o tom, že ani dosažení toho, aby byl výsledek úklidu skutečně perfektní, není snadné. Například taková běžná údržba pololesklé dlažby, na kterou jde světlo z obou stran, aby byla skutečně lesklá, není nic snadného, zvlášť když jde o velkou plochu. To všechno jsou znalosti, které ti lidé musí někde nabýt. Navíc úklid je sice špatně placená, veřejností špatně hodnocená, na druhé straně obrovsky odpovědná práce – ten, kdo uklízí, se dostane prakticky všude. Patří to k jeho práci. Potřebujeme tak lidi, kteří jsou obrovsky zodpovědní, jsou ochotni dělat fyzicky namáhavou práci a to všechno za peníze, které jsme jim schopni nabídnout – což vzhledem k tomu, kolik jsou lidé obecně ochotni za úklid platit, není mnoho.
 
Což souvisí s nízkou prestiží úklidu v očích veřejnosti.
 
Přesně tak. Myslím si, že lidé, kteří pracují v úklidovém oboru, by si zasloužili více uznání ze strany veřejnosti. A také to, abychom je mohli lépe zaplatit. I to je jeden z cílů Unie úklidu, kterou jsem pomáhala zakládat a jejíž předsedkyní jsem se stala. Na trhu je hodně úklidových firem a je v jejich zájmu se sdružovat a setkávat a hledat společný zájem. Protože všichni máme zájem na to, aby se podmínky pro naše podnikání zkulturnily a ceny, jež jsou nyní stlačeny kamsi do suterénu, se dostaly na nějakou normální úroveň.
 
Trh úklidových služeb je vysoce konkurenční. Proč by se firmy, které si spolu na trhu svými službami konkurují, měly zároveň sdružovat v profesní organizaci?
 
Sama jsem o tom v průběhu přípravné fáze hodně přemýšlela, když jsme se s kolegy scházeli a bavili se o tom, proč bychom vlastně měli podobnou organizaci zakládat. A ty důvody vidím ve třech rovinách. První je taková velmi lidská a osobní – je dobré mít možnost setkávat se s lidmi, kteří se věnují podobné činnosti jako já, setkávají se při ní s podobnými problémy, a byť jsme konkurenti, určitě není od věci sdílet některé své zkušenosti. I moderní manažerské poučky říkají, že bez síťování a výměny zkušeností stejně nikdo na trhu dnes nepřežije. Takže už možnost setkávat se s dalšími lidmi z branže a bavit se s nimi o tom, jakým způsobem řeší některé problémy, může být pro všechny hodně užitečná.

Další rovinou je pak snaha o zviditelnění úklidového oboru, který, podobně jako zemědělství, má velmi nízkou prestiž. Lidé nejsou hrdí na to, když v tomto oboru pracují, protože veřejnost považuje tento obor za cosi podřadného – a myslím si, že je to velká chyba. Protože úklid je činnost, která je potřebná všude, ovlivňuje to, v jakém prostředí žijeme. To se projevuje pak třeba i ve výběrových řízeních na úklidové služby v organizacích veřejné správy. Všichni, kdo se v tomto oboru pohybujeme, víme, že ceny jsou v této oblasti stlačeny pod úroveň jakéhokoli normálního výkonu, takže za ty peníze není možné vysoutěžené objekty skutečně uklízet. S tím souvisí třetí rovina, kde vidím působnost Unie úklidu ČR – a to je fungovat jako platforma pro komunikaci úklidového oboru se státním aparátem, působit jako zástupce firem z úklidového oboru při debatách o legislativních předpisech, které budou mít dopad na firmy z této oblasti byznysu. Protože platí, že v jednotě je síla a pokud se budu ozývat coby malá firma, nemám šanci změnit vůbec nic. Ale ani velká firma nebude mít při snaze lobbovat ve prospěch svých zájmů takovou sílu jako organizace, která sdružuje více firem z daného oboru. Firem, jež se byly schopny dohodnout na nějakém společném zájmu. A velké pole působnosti vidím také v oblasti vzdělávání úklidových pracovníků. Chceme koncipovat vzdělávací systém, podílet se na vytváření pravidel pro další rozvoj úklidového oboru.
 
Jste majitelkou úklidové firmy. Kdo uklízí u vás doma?
 
Musím přiznat, že mám doma pomocnici na úklid. Chvíli trvalo, než se nám podařilo najít vhodného člověka, protože máme specifické potřeby – bydlíme na samotě u Kolína, takže potřebujeme někoho s autem a s ochotou k nám dojíždět, navíc jde o rozsáhlý statek, takže i standardní úklid tu představuje velkou porci práce. Naštěstí se nám podařilo nakonec vhodného člověka najít – už bych se bez paní na úklid neobešla.
 
Řada žen, které chodí do práce, sní o tom, že by za ně doma uklízel někdo jiný, ale mnohé od toho odradí myšlenka – co by tomu řekli lidi.
 
To je pravda. Setkávám se s klientkami, které se stydí za to, že si „nezvládají“ doma uklidit samy – stydí se přiznat před rodiči, před sousedy nebo před známými, že mají někoho na úklid. Protože to vnímají jako nějaký nedostatek ze své strany. Přitom podle mě by se mohlo klidně stát normou, že každá pracující žena si může dovolit někoho, kdo jí pomůže s péčí o domácnost. Sice máme doma celou řadu užitečných pomocníků, jako je pračka, myčka nádobí a podobně, takže péče o domácnost není taková dřina, jaká byla za našich babiček, ale zase velkou část dne strávíme v práci a na tuto činnost pak musíme nastoupit „druhou směnu“ doma. Je ale pravda, že i ženy, které připustí myšlenku, že by si na úklid někoho zjednaly, mají často problém sehnat kvalitního člověka. Protože spolehlivých lidí ochotných dělat tuto práci za peníze, které jsou za ni zákazníci ochotni platit, je poskrovnu.
  • úklid
  • byznys
  • podnikání
Další články
Podnikání

Chcete vydělávat miliardy? Založte si úklidovou firmu

Úklid sice není moc "sexy", je to ale velký byznys. Pokud tedy zvládnete náročné začátky...
Článek
Lifestyle

David Matuška: Nadhled v podnikání jsem si vybudoval díky praxi v extrémních sportech

Článek
Podnikání

Tommy Hilfiger: Školu jsem nesnášel. Nemohl jsem se dočkat, až začnu podnikat

Článek

Chcete kvalitní informace ze světa byznysu?

Přidejte se k 7 tisícům investorů, podnikatelů či
obchodniků a začněte odebírat náš newsletter.