Sekce: Podnikání

Místo miliardových zisků miliardové ztráty, aneb nejhorší fúze a akvizice v historii

Datum: 27. 03. 2015 08.00 / Autor: Karin Szczyrbová
Jak získat z jedné a jedné dohromady tři? V ekonomické teorii je to velmi jednoduché. Stačí se spolehnout na spojení firem, které se označuje jako fúze a akvizice. Ukazuje se ale, že to, co neplatí v běžném životě, nemusí platit ani v reálné ekonomice a většina fúzí a akvizic tak končí místo s obrovskými výdělky a zisky v obrovských ztrátách, nebo sčítá astronomické náklady. Přečte si, kterým světovým firmám se rozplynuly sny o ovládnutí nových trhů, o enormních výdělcích a také o oslavách úspěšného propojení podniků.
Wall Street

Spojení podniků, které je označováno jako fúze a akvizice (Mergers & Acquisition, dále jen M&A), je v podnikatelském prostředí poměrně časté. Nejvíce se těchto podnikatelských obchodů událo v průběhu devadesátých let minulého století, avšak i dnes jsou relativně běžné.

Celý princip M&A vychází z jednoduchého předpokladu, který je možné vyjádřit rovnicí 1+1=3. Spojení podniků by totiž mělo natolik zvýšit jejich hodnotu, že v součtu bude převyšovat původní výsledek 1+1=2, což se také v praxi občas stává.

Většinou se ale ukazuje, že stejně jako zmíněná rovnice neplatí v reálném životě, neplatí ani v případě M&A. Podle různých studií totiž selhává dokonce až 80 procent všech těchto obchodů!

Nejenže tedy bývají M&A často neúspěšné, ale jsou také spojeny se zvýšenými náklady, které by bez realizace podnikového spojení vůbec nevznikly. Kvůli M&A dochází často i k „firemním bojům“, tyto obchody pak přináší obavy do života managementu a zaměstnanců daných podniků a také frustrují firemní zákazníky, kteří v konečném součtu v podstatě každou neúspěšnou M&A zaplatí. Tím, kdo pak na takových  M&A skutečně vydělá, mohou být pouze právníci.

Abyste si mohli udělat obrázek, o jaké částky obchodů nebo nákladů se v případě neúspěšných M&A jedná a jaké bývají nejčastější příčiny selhání uskutečněného spojení, přinášíme Vám seznam některých vybraných M&A, které se v žebříčku nákladů na uskutečněnou transakci nebo záchranu jejích důsledků umístily na prvních světových příčkách.

Podceňovat odlišnou kulturu se nevyplácí

Jedním z hlavních důvodů, proč M&A selhávají, je podcenění jak firemní kultury, tak i kultury mezinárodní, což může vyústit dokonce až ve vzájemné soupeření a boje mezi manažery. Přesvědčit se o tom mohly například společnosti Sony a Columbia Pictures, kdy japonská firma Sony přistoupila v roce 1989 k akvizici hollywoodské firmy Columbia Pictures, přičemž za ni zaplatila 4,8 miliardy dolarů. Japonská firemní kultura se však s tou hollywoodskou nemůže vůbec porovnávat, a proto není divu, že centrála korporace v Tokiu vůbec netušila o skutečnosti, že si její manažeři vyplácí v Hollywoodu velmi štědré odměny a utrácí i na filmování skutečných propadáků. Společnost Sony nakonec pro svou záchranu musela odepsat v roce 1994 rovných 3,2 milionů dolarů.

Logo japonské společnosti Sony

Prolínání kultur neskončilo slavně ani v případě spojení americké společnosti Lucent a francouzské Alcatel, kdy byly ztráty vyčísleny na zhruba 29 miliard amerických dolarů.

Avšak na rozdíly v kulturách, tentokrát firemních, mohou doplatit i firmy, které působí ve stejné zemi, jak dokazuje fúze dvou amerických společností Pennsylvania a New York Central Railroads z roku 1969. Přestože nově vzniklý podnik Penn Central disponoval aktivy ve výši 5 miliard dolarů, zbankrotoval za pouhých 28 měsíců po spojení. Důvodem byly podle odborníků zejména střety dvou odlišných firemních kultur, kdy manažeři válčili spíše mezi sebou, než s konkurencí.  

Internetová bublina a její dopad na M&A

Fúze a akvizice mohou často ztroskotat také kvůli svému okolí. Příklady je možné najít zejména na přelomu tohoto tisíciletí a jsou spojeny zejména s rozvojem Internetu a technologických společností.

V roce 1999 převzala například společnost Yahoo za 5,7 miliardy dolarů firmu Broadcast.com, která zajišťovala audio a video streamování. Servis firmy však byl neskutečně pomalý, Yahoo se podniku dostatečně nevěnovala a Broadcast postupně zastarával. Navíc se začínalo hovořit o takzvané "Internetové bublině". Yahoo tak v tichosti stránku zavřel. I přesto však cena akcií této společnosti v důsledku nejenom této akvizice spadla z 500 amerických dolarů v roce 2000 na současných zhruba 40 dolarů.

http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/f/f2/Yahoo_701_First_Avenue.jpg

Logo Yahoo

Také další technologická společnost AOL doplatila na Internetovou bublinu a koupi webového prohlížeče Netscape, do kterého sice investovala téměř 10 miliard dolarů, avšak přesnější plány již s touto stránkou neměla. Jediný zisk, který transakce firmě AOL přinesla, byl prodej několika patentů, kterými Netscape disponoval.

Podívejme se však nyní na skutečně vele-neúspěšné obchody, ve kterých firma AOL bude ještě jednou figurovat.

Kmart, Sears a neustále narůstající náklady neúspěchu ve výši minimálně 28 miliard

První z neúspěšných fúzí, na které se zaměříme podrobněji, je „horizontální“ spojení dvou významných amerických obchodních řetězců, které se odehrálo v roce 2005 a jehož původní cena dosáhla 11 miliard dolarů.

Prvním účastníkem fúze je společnost Kmart, jež se v tehdejší době specializovala na oblečení a domácí příslušenství. Druhým pak podnik Sears, jehož silnou stránkou bylo nářadí. Oba tyto řetězce musely v době svého spojení čelit silné konkurenci ze strany Wal-mart, Home Dopot a Target, proto bylo cílem vytvoření takového podniku, který bude schopný konkurovat i těm největším hráčům na trhu, a to pomocí nižších cen a úspor z rozsahu. Díky fúzi se začalo například oblečení prodávat v Sears a nářadí v Kmart. Podle původních odhadů měly být do tří let dosaženy úspory vyplývající ze synergického efektu ve výši 500 milionů dolarů.

Přestože se nový Sears Holdings stal zpočátku třetím největším maloobchodníkem ve Spojených státech amerických, jeho úpadek se zastavit nepodařilo a dnes je zhruba na třinácté pozici v žebříčku amerických maloobchodníků. Od dokončení fúze začaly klesat jak jeho tržby (z 50 miliard dolarů v roce 2005 na 44 miliard v roce 2009), tak i čistý zisk a taktéž tržní kapitalizace, kdy nejvíce na ztrátu hodnoty dopláceli a doplácejí akcionáři. Prozatímní hodnota ztráty obchodních řetězců byla odborníky vyčíslena na 28 miliard dolarů.

Jedna z prodejen společnosti Sears

Daimler Benz „zaplatil“ za svou nepovedenou koupi Chrysleru téměř 30 miliard dolarů

Příkladem nefungujícího spojení dvou společností z automobilového průmyslu je nákup tehdejší nejziskovější automobilky na světě – amerického podniku Chrysler - společností Daimler Benz. Fúze se odehrála v roce 1998, její cena dosáhla 37 miliard dolarů a nový podnik dostal název Daimler Chrysler.

Toto spojení dvou podobných společností jen dokazuje, jak odlišné mohou být dva podniky působící ve stejném oboru, avšak pocházející z různých zemí, mluvící jinými jazyky, mající jinou firemní kulturu a také prodávající své produkty úplně odlišným zákazníkům.

Zatímco Daimler se specializoval na luxusní automobily, Chrysler působil spíše v oblasti minivanů. Efektivnost této druhé zmíněné společnosti byla velmi vysoká a tato firma měla také široké zastoupení na americkém trhu. I z tohoto důvodu si Daimler sliboval z fúze mimo jiné i růst svého tržního podílu právě v tomto teritoriu.

Několik prvních let spojení relativně dobře fungovalo, alespoň pokud jde o hodnotu celkových aktiv. Ne však například z pohledu tržního podílu a kapitalizace koncernu nebo hospodaření společnosti Chrysler. I když začala klesat i cena akcií koncernu, Daimler se stále bránil zrušení fúze. Nakonec však tlaku podlehl a v roce 2007 svou americkou divizi Chrysler prodal za 7,5 miliard dolarů, tedy jen za pouhou pětinu její nákupní ceny. Společnostem se po rozdělení opět začalo dařit a například Chrysler již za rok ohlásil o 23 procent vyšší tržní hodnotu.

Logo společnosti Daimler Mercedes-Benz

Sprint a Nextel Communications - rok 2005 a prvotní náklady 36 miliard dolarů

V oblasti bezdrátové telekomunikace byl ve své době spatřován velký potenciál, čehož se snažily využít i společnosti Sprint a Nextel Communications, které se dohodly na fúzi v roce 2004 se záměrem vytvořit třetího největšího telekomunikačního poskytovatele na americkém trhu. Celý obchod, kdy Sprint získal za 36 miliard dolarů majoritní akciový podíl v Nextel Communication, byl dokončen o rok později. 

I v tomto případě je možné za selháním spojení uvedených podniků hledat spoustu nepřekonatelných rozdílů. Zatímco společnost Sprint se soustřeďovala na domácnosti, individuální spotřebitele a osobní mobilní telefony, byl podnik Nextel orientován na firemní klientelu. Navíc obě firmy využívaly jiné technologie pro přenos dat, které ale nebyly kompatibilní.

Přestože si od vzájemného spojení podniky slibovaly nejenom obrovské úspory, ve skutečnosti se jejich představitelé doslova a do písmene nesnášeli. Svou energii směřovali spíše do vnitřních sporů než do rozvoje marketingu a nabízených produktů. Tento fakt se samozřejmě projevil na odlivu zákazníků, poklesu tržeb a poklesu tržní hodnoty firmy, a to ze 71,4 miliard dolarů v roce fúze na 10,6 miliard dolarů v roce 2010, což bylo mnohem méně, než samotná původní cena spojení firem.  Po osmi letech a ztracené původní investici 36 miliard se společnost Sprint rozhodla v roce 2013 Nextel zavřít.

Prodejna telekomunikační společnosti Sprint

„Dinosaurus“ finanční krize: Bank of America, Countrywide a rostoucí náklady 50 miliard

Spojení jedné z největších amerických bank Bank of America, která dnes působí ve více než 40 zemích světa, s jedním z hlavních amerických poskytovatelů hypotečních úvěrů Countrywide Financial se bance zpočátku zdálo jako obchod století. Skutečně se obchodem století ukázal, avšak v tom nejhorším možném světle. Dnes je totiž považován za nejhorší finanční transakci v historii a také za stále nedořešený pozůstatek americké hypoteční krize, která odstartovala krizi finanční a celosvětovou.

Už v roce 2007 se rozhodla Bank of Amerika koupit akcie Countrywide v celkové hodnotě 2 miliardy dolarů, které jí měly přinést výnos 7,25 % p.a.. Na počátku následujícího roku pak oznámila svůj záměr spojit se se společností prostřednictvím nákupu jejích akcií, jež měly v té době hodnotu 4 miliard dolarů. Než byl však obchod dokončen a uzavřen, cena akcií poklesla na 2,5 miliardy dolarů.

Díky spojení obou finančních institucí začala Bank of America kontrolovat 20 - 25 procent domácího amerického trhu s půjčkami a hypotékami. Přitom si však podle všeho nebyla vůbec vědoma toxických úvěrů v portfoliu společnosti Countrywide, která se specializovala na tzv. „subprime“ – podřadné úvěry, jež následně přispěly ke vzniku celosvětové finanční krize.

Nejenže byla celá transakce sama o sobě ztrátová, ale navíc byla i pro Bank of America nevýhodně načasována. Stal se z ní totiž obrovský poskytovatel hypoték v době, kdy trh s nimi začal kolabovat.

Obchod, včetně všech podřadných hypoték, navíc spojený se ztrátami na realitním trhu, právními výdaji a dohodami jak s majiteli domů, tak i státem a federálním úřady, stál banku zatím minimálně 50 miliard dolarů a číslo stále narůstá...

 

Logo společnosti Bank of America

Dva rekordy z roku 2000 v podání AOL, Time Warner  a ztráty přes 300 miliard dolarů

Horizontální splynutí technologické společnosti a zároveň poskytovatele Internetového připojení AOL (America Online) a firmy Time Warner, jež působí v zábavním průmyslu, se do historických rekordů zapsalo hned dvakrát. Nejdříve jako jedna z vůbec největších fúzí na světě – její cena byla neuvěřitelných 164,8 miliardy amerických dolarů. Později pak také jako jedno z největší neúspěšných spojení firem, jehož náklady se vyšplhaly podle odhadů k téměř 300 miliardám dolarů.

Původním záměrem manažerů a vlastníků obou firem byla snaha vytvořit multifunkční korporaci, která bude schopna nabízet své produkty zákazníkům ve všech existujících médiích, tedy v rádiu, televizi, tisku, na Internetu apod.

K fúzi došlo v lednu 2001 a nová společnost byla pojmenována AOL Time Warner. A právě původní podnik Time Warner v ní vytvářel až 70 procent zisku. Přesto v ní měla majoritní podíl 55 procent firma AOL, jejíž akcie byly podle pozdějších zjištění výrazně nadhodnocené.

Budova Time Warner Center v New Yorku

Na fúzi nejvíce prodělal Time Warner, jehož tržní hodnota byla před spojením 397 miliard dolarů. Už rok po splynutí však byla společnost ve ztrátě 99 miliard dolarů a tržní hodnota poklesla na zhruba 240 miliard dolarů. O dalších 7 let později, tedy v roce 2009, byla tržní hodnota společnosti Time Warner jen 30 miliard dolarů. Logickým vyústěním tak bylo oddělení firmy AOL. 

A důvod neúspěchu celého obchodu? Podle některých to byla jak již dříve v článku zmiňovaná Internetová bublina, tak také střety firemních kultur, které mezi sebou v podstatě nikdy skutečně nespolupracovaly.

Další články
Investování

Burzovní index Harryho Pottera: Jaké jsou výnosy za 20 let existence?

Článek
Lifestyle

Astana: Futuristické miliardové město v nehostinné stepi, které má ambice stát se centrem Eurasie

Článek
Podnikání

Vodní baroni aneb světové vodní zdroje si již rozebraly banky

Banky z Wall Street a miliardáři ve velkém skupují světové zásoby vody
Článek

Chcete kvalitní informace ze světa byznysu?

Přidejte se k 7 tisícům investorů, podnikatelů či
obchodniků a začněte odebírat náš newsletter.