Sekce: Podnikání

Zvoní kampeličkám hrana?

Datum: 22. 09. 2014 09.55 / Autor:
Vládní návrh novely zákona o spořitelních a úvěrových družstvech, který výrazně zpřísní podmínky pro podnikání družstevních záložen a podle Asociace družstevních záložen povede k likvidaci některých ze stávajících záložen, si zatím razí úspěšně cestu souk
peníze

Vládní návrh novely zákona o spořitelních a úvěrových družstvech, který výrazně zpřísní podmínky pro podnikání družstevních záložen a podle Asociace družstevních záložen povede k likvidaci některých ze stávajících záložen, si zatím razí úspěšně cestu soukolím legislativního procesu.

 

Ve středu se nad vládním návrhem střetli poslanci při obecné rozpravě v rámci druhého čtení, během níž se v názoru o potřebnosti zákona – včetně jeho nejkontroverznějšího ustanovení, tzv. „jedna ku deseti“- shodli i tak velcí političtí rivalové, jako jsou současný ministr financí Andrej Babiš (ANO) a jeho někdejší předchůdce na tomto postu z dob Nečasovy vlády, dnes opoziční poslanec Miroslav Kalousek (TOP 09). „To, co navrhuje pan ministr Babiš a česká vláda, je naprosto racionální opatření, které tu tikající bombu má zkrotit na problém, který když vznikne, bude malý a zvládnutelný. Ale nemůže narůst do obludných rozměrů. Z tohoto hlediska podporuji tento návrh, podporuji zejména onen poměr 1:10, protože poměr 1:10 vrací zpátky 90% spoluúčast, která je klíčová pro to, abychom se nedopouštěli společného morálního rizika,“ uvedl ve svém vystoupení v obecné rozpravě Miroslav Kalousek. Teď už ve sněmovně čeká na novelu závěrečný krok – třetí čtení, v jehož průběhu se bude hlasovat o jeho schválení či nechválení. Pokud zákon sněmovnou projde, čeká ho ještě standardní cesta přes Senát a prezidenta.

Zrychlený režim neprošel

Vláda spolu s Českou národní bankou usilovaly o to, aby zákon byl přijat už v prvním čtení, tak jak „leží a běží“ – vládní návrh zákona byl vládou předložen do parlamentu v režimu tzv. zrychleného projednávání. Jde o proceduru, kterou upravuje § 90 odst. 2 až 7 Jednacího řádu Poslanecké sněmovny. Tento režim umožňuje, aby byl zákon přijat už v prvním čtení. To normálně slouží (zjednodušeně řečeno) k prvnímu uvedení návrhu na půdě poslanecké sněmovny a jeho první projednání v obecné rozpravě.

 

Ve standardním režimu je pak po skončení obecné rozpravy možné návrh zákona zamítnout nebo vrátit navrhovateli, pokud zákon v prvním čtení „projde“, postupuje do projednání v příslušném parlamentním výboru – v případě zákona „o kampeličkách“ to byl rozpočtový výbor sněmovny, po jeho projednání o něm poslanci znovu rokují v plénu v rámci druhého čtení, kdy mohou přidávat pozměňovací návrhy, a pak následuje třetí čtení – nejdříve 72 hodin po doručení pozměňovacích návrhů poslancům. I během třetího čtení je na programu rozprava, během ní už ale není možné předkládat dílčí pozměňovací návrhy, jen opravu legislativně technických, gramatických a písemných nebo tiskových chyb nebo podat návrh na opakování druhého čtení.

 

Po rozpravě pak přichází na řadu hlasování - nejprve o pozměňovacích návrzích, pak o tom, zda Sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona jako celkem, samozřejmě ve znění dříve přijatých pozměňovacích návrhů. Pokud ano, postupuje návrh zákona do Senátu.

 

Procedura podle paragrafu 90 jednacího řádu Sněmovny umožňuje celý tento proces „přeskočit“ a schválit zákon hned v prvním čtení – bez procedury navrhování pozměňovacích návrhů a bez druhého a třetího čtení. K rozhodujícímu hlasování dojde už v prvním čtení. Nutno podotknout, že je určena pro návrhy, které nemají kontroverzní charakter – což v případě návrhu novely zákona o spořitelních a úvěrových družstvech rozhodně neplatí a od vlády to nebylo zrovna „košer“.

 

Snaha vlády coby navrhovatele novely zákona o spořitelních a úvěrových družstvech „přeskočit“ tuto zdlouhavou proceduru, během níž může zákon doznat různých změn (a mohlo by z něj například vypadnout v rámci pozměňovacích návrhů ustanovení „jedna ku deseti“), ale neprošla přes nesouhlas opozice. Pokud proti návrhu na schválení zákona ve zrychleném režimu vznesou námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo aspoň 50 poslanců, návrh nelze tímto způsobem projednat.

 

V tomto případě své veto na projednání návrhu podle paragrafu 90 odstavec dvě vyslovily poslanecké kluby ODS a TOP 09. „Mimo jiné proto, abychom získali prostor na projednání v rozpočtovém výboru,“ vysvětlil za TOP 09 Zbyněk Stanjura, který veto v průběhu jednání sněmovny (ve čtvrtek 17. července) oznámil.

 

Návrh tak musel absolvovat klasické legislativní „kolečko“. V průběhu druhého čtení poslanec za ODS Adolf Beznoska přednesl pozměňovací návrh, který ještě zpřísňuje omezení bilanční sumy družstevní záložny na 4 miliardy korun, zároveň poněkud protahuje termíny pro účinnost změn v oblasti úvěrování vkladů, aby nepůsobil retroaktivně. Samotného kontroverzního ustanovení „jedna ku deseti“, podle kterého by každý člen družstevní záložny musel vložit do základního kapitálu záložny členský vklad ve výši minimálně jedné desetiny součtu svých úročených depozit, se projednávání zákona ve druhém čtení nijak nedotklo a zákon s ním tak míří i do třetího čtení.

ČNB versus kampeličky

České národní bance jsou kampeličky trnem v oku už dlouhou dobu a dlouhou dobu už volá po zpřísnění jejich regulace. Stávající vláda její volání vyslyšela – a dokonce natolik, že se pokusila „zamontovat“ nejkontroverznější ustanovení do návrhu novely až poté, co bylo ukončeno připomínkové řízení se zástupci těch, jejichž podnikání se dotkne nejvíc – kampeliček. Podle zdroje z jedné ze záložen ale zástupci bank u jednání o tomto bodu naopak byli. „Můžeme se jen dohadovat, co za tím je – zda se tu nehraje nějaká nečistá hra,“ říká zdroj.

 

To, že projednávání zákona před jeho předložení do parlamentu bylo hodně nestandardní, potvrzuje i předseda Asociace družstevních záložen Gabriel Kovács v rozhovoru pro Podnikový zpravodaj, který navíc říká, že už současná úroveň regulace je dostatečná, otázkou spíš je, nakolik ČNB při dohledu nad finančními institucemi využívá své možnosti.

 

Jeho námitku zčásti podporuje i zpráva Mezinárodního měnového fondu z roku 2012, která konstatuje, že sektor družstevních záložen neplní své původní funkce a je potřeba jej restrukturalizovat, zmiňuje ale také nedostatečný dohled na straně České národní banky. Zpráva zmiňuje, že záložny byly ze strany ČNB sledovány méně důkladně, než banky. „Máslo na hlavě“ by tak měla i samotná Česká národní banka.

 

Ze způsobu, jakým se zmiňované pravidlo „jedna ku deseti“ do návrhu zákona dostalo, to vypadá, že se Česká národní banka, která se svými výhradami vůči družstevním záložnám jako celku nijak netají, ve spolupráci s ministerstvem financí pokusili protlačit do návrhu opatření, o jehož kontroverznosti velmi dobře věděli, za každou cenu. A snažili se eliminovat rizik, že během projednávání v parlamentu přijde někdo, kdo se „vytasí“ s nějakým pozměňovacím návrhem, který by ho zmírnil nebo odstranil. A že tudíž zatímco záložnám na celém návrhu vadí v podstatě jen toto opatření, pro Českou národní banku a ministerstvo financí celá novela stojí a padá právě s ním.

 

Zatímco Asociace družstevních záložen opatření „jedna ku deseti“ důrazně kritizuje, Česká národní banka ho stejně vehementně obhajuje. „Sektor družstevních záložen má fungovat vedle sektoru bankovnictví, doplňovat jej, nikoliv fungovat na principu bankovnictví,“ tvrdí viceguvernér České národní banky Vladimír Tomšík. Ve svém článku pro Hospodářské noviny s názvem Družstevnictví není bankovnictví píše: „Otevřeně si přiznejme, že z družstevních záložen se dnes fakticky staly malé banky fungující anonymně, bez jakéhokoliv motivu sjednocujícího jejich členy, s cílem pouze rychle generovat co nejvyšší zisk. To je ale v rozporu s původní a zcela zásadní mezinárodně aplikovanou myšlenkou družstev, tj. sdružení subjektů usnadňujících primárně vzájemnou pomoc a solidaritu mezi členy s podobnými zájmy, samozřejmě s podmínkou dosahování určité úrovně zisku umožňující další fungování. V současné době však členové záložen, ač jsou družstevníky a mají se na řízení družstva podílet, jsou de facto jen v pozici klientů. Jejich členské podíly jsou často tak malé, že v případě selhání družstva vlastně nemají co ztratit a vůbec je to nemotivuje k aktivní kontrole činnosti družstevní záložny.“

 

Podle Tomšíka k nápravě tohoto ne právě šťastného stavu povede především pravidlo 1:10. „Pravidlo omezí úročení vkladů těch členů, kteří se nechtějí na činnosti záložny podílet a využívají ji - v rozporu se smyslem záložen - jen jako alternativu vkladu u banky. Sektor družstevních záložen má fungovat vedle sektoru bankovnictví, doplňovat jej, nikoliv fungovat na principu bankovnictví,“ tvrdí Tomšík.

 

Připouští také, že některé záložny nemusí tuto změnu „ustát“, protože jejich fungování už je až příliš blízko bankovním principům. A pak jim nezbyde, než se buď změnit na banky, nebo skončit. Podle Tomšíka případná nová vlna pádů záložen bude menším zlem. „Případné negativní dopady takovéto změny ze středně- i dlouhodobého pohledu jsou však výrazně menší než rizika spojená se zachováním současného stavu,“ tvrdí Tomšík.

 

V souvislosti s „tažením ČNB“ proti kampeličkám se objevují i různé konspirační teorie – s tím, že nejde ani tak o to, že by záložny skutečně byly takový problém, jako spíš o snahu bank zlikvidovat jednu část konkurence, které vychází ochotně vstříc jak Česká národní banka, tak ministerstvo financí.

 

Toto téma během rozpravy nad vládním návrhem novely zákona o spořitelních a úvěrových družstvech ve druhém čtení nadhodil i Miroslav Kalousek – i když pro něj to byla spíš příležitost, jak si rýpnout do svého soka, než vážně míněná výhrada. Podle něj by měl Babiš jako prevenci před podobnými konspiračními teoriemi a spekulacemi o postranních úmyslech, které by mohly znevěrohodnit návrh tak důležitého zákona, odhalit strukturu restrukturalizace úvěru svého koncernu Agrofert.

 

Podle Kalouska by se totiž mohli někteří začít ptát, za jaké výhody, za jaké restrukturalizace svých nemalých úvěrů předkládá předkladatel tento návrh, který jednoznačně na trhu posiluje postavení bank proti spořitelním a úvěrním družstvům. „Proti tomu je jediná možná obrana. Že předkladatel, který je současně vlastníkem konglomerátu, který má těch 25 miliard úvěrů, zveřejní, jak za poslední rok byly restrukturalizovány jeho úvěrové smlouvy u českých bank, a zda tedy existuje, či neexistuje riziko podezření, že toto předkládá ne z obavy před stabilitou retailové bilance České republiky, ale že to předkládá jako odměnu za restrukturalizaci svých úvěrových smluv,“ uvedl Kalousek. Ministr financí Andrej Babiš tuto námitku odmítl jako nesmysl s tím, že Agrofert zveřejňuje všechny ekonomické informace tak, jak mu ukládá zákon a podobné úvahy jsou zcela nesmyslné.

Další články

Gabriel Kovács, předseda Asociace družstevních záložen: „Pravidlo jedna ku deseti bude pro některé záložny likvidační“

Článek

Kauza půlmiliardy z České konsolidační agentury: Savov je čistý

Článek

Ročně šest miliard pro sport? Možná od roku 2016

Článek

Chcete každé ráno pořádnou dávku inspirace?

Chcete kvalitní informace ze světa byznysu?

Přidejte se již k 7 tisícům investorů, podnikatelů či
obchodniků a začněte odebírat náš newsletter.